Časování způsobových sloves

dürfen - smět

Jednotné číslo:

1. os.  ich darf - já smím
2. os.  du darfst - ty smíš
3. os.  er (sie, es) darf - on (ona, ono) smí

Množné číslo:

1. os.  wir dürfen - my smíme
2. os.  ihr dürft - vy smíte
3. os.  sie dürfen - oni smí

*

können - moci, umět

Jednotné číslo:

1. os.  ich kann - já mohu
2. os.  du kannst - ty můžeš
3. os.  er (sie, es) kann - on (ona, ono) může

Množné číslo:

1. os.  wir können - my můžeme
2. os.  ihr könnt - vy můžete
3. os.  sie können - oni mohou

*

mögen - mít rád, chtít

Jednotné číslo:

1. os.  ich mag - já mám rád (chtěl bych)
2. os.  du magst - ty máš rád (chtěl bys)
3. os.  er (sie, es) mag - on (ona, ono) má rád (chtěl by)

Množné číslo:

1. os.  wir mögen - my máme rádi (chtěli bychom)
2. os.  ihr mögt - vy máte rádi (chtěli byste)
3. os.  sie mögen - oni mají rádi (chtěli by)

*

müssen - muset

Jednotné číslo:

1. os.  ich muß - já musím
2. os.  du mußt - ty musíš
3. os.  er (sie, es) muß - on (ona, ono) musí

Množné číslo:

1. os.  wir müssen - my musíme
2. os.  ihr müßt - vy musíte
3. os.  sie müssen - oni musí

*

sollen - mít povinnost


Jednotné číslo:

1. os.  ich soll - já mám .. (měl bych)
2. os.  du sollt - ty máš .. (měl bys)
3. os.  er (sie, es) soll - on (ona, ono) má .. (měl by)

Množné číslo:

1. os.  wir sollen - my máme .. (měli bychom)
2. os.  ihr sollt - vy máte .. (měli byste)
3. os.  sie sollen - oni mají .. (měli by)

*

wollen - chtít

Jednotné číslo:

 1. os.  ich will - já chci
2. os.  du willt - ty chceš
3. os.  er (sie, es) will - on (ona, ono) chce

Množné číslo:

1. os.  wir wollen - my chceme
2. os.  ihr wollt - vy chcete
3. os.  sie wollen - oni chtějí

*

wissen - vědět


Jednotné číslo:

1. os.  ich weiß - já vím
2. os.  du weißt - ty víš
3. os.  er (sie, es) weiß - on (ona, ono) ví

Množné číslo:

1. os.  wir wissen - my víme
2. os.  ihr wißt - vy víte
3. os.  sie wissen - oni vědí

Důležité pravidlo:

Způsobová slovesa jsou podobně jak v češtině vždy spojena s dalším slovesem ve tvaru neurčitém, tedy v infinitivu a infinitiv je v němčině vždy na konci věty, ať už hlavní nebo vedlejší.